Vývoj průmyslu výroby vzduchových nádrží ve Francii
Francouzský průmysl nádrž pro úložiště vzduchu je úzce spojen s vývojem průmyslových energetických technologií.
V polovině 19. století byly francouzské továrny závislé především na parních strojích jako zdroji energie, ale přenos energie pomocí páry měl vysoké ztráty, nízkou účinnost a nebyl praktický pro přenos na dlouhé vzdálenosti. Stlačený vzduch se tak stal novou formou přenosu energie. Oproti páře byl bezpečnější (žádné riziko exploze) a flexibilnější (mohl pohánět různé nástroje potrubím), čímž nabízel významné výhody v těžebním průmyslu, razení tunelů (např. u známého alpského projektu s tunely) a v rané výrobě strojů. V tomto období byly vzduchové zásobníky nezbytnou součástí systémů stlačeného vzduchu, sloužily jako tlumivé nádrže a akumulátory energie. Zásobníky vzduchu spadaly spíše do oblasti výroby těžkých strojů a byly vyráběny na zakázku výrobci kompresorů nebo velkými inženýrskými společnostmi podle požadavků konkrétního projektu
Od 20. století se elektrický pohon stal hlavním směrem průmyslu. Malé vzduchové kompresory poháněné elektrickými motory se staly populárními a použití stlačeného vzduchu se rozšířilo téměř do všech výrobních závodů. Obloukové svařování nahradilo připevňování nýtováním, čímž se výroba nádob na skladování vzduchu stala efektivnější, bezpečnější a levnější. Zlepšení kvality oceli umožnilo výrobu tenčích, lehčích vzduchových nádrží s vyšší odolností proti tlaku. Nádrže na vzduch začaly být standardizovány namísto toho, aby byly čistě individuálně navržené. Výrobci vzduchových nádrží začali vyrábět standardní nádrže s různými objemy a tlakovými úrovněmi, aby vyhověli různým potřebám továren. Některé společnosti se začaly specializovat na výrobu tlakových nádob (včetně nádrží na stlačený vzduch), nikoli pouze na příslušenství pro vzduchové kompresory.
Po druhé světové válce umožnil CAD optimalizovaný konstrukční návrh vzduchových zásobníků, čímž se snížilo množství spotřebovaného materiálu při zajištění bezpečnosti. Automatizované svařování a nedestruktivní zkoušení (například rentgenové a ultrazvukové) se staly standardními procesy, které výrazně zlepšily vzduchová nádrž kvalitu a konzistenci. Ochranné povlaky proti vnitřnímu a vnějšímu korozi (například epoxidové pryskyřice a zinkování) prodlužují životnost vzduchových zásobníků. Malé dílny ztratily konkurenceschopnost, francouzští výrobci vzduchových zásobníků začali klást důraz na energetickou účinnost, spolehlivost a soulad s bezpečnostními normami PED 97/23/ES. Francouzští výrobci musí zajistit, že jejich vzduchové zásobníky nesou označení CE.
21. století přineslo růst cen energií, zvýšenou ekologickou povědomost a rozvoj průmyslu 4.0 a internetu věcí (IoT). I když samotné vzduchové zásobníky energii nepřímo spotřebovávají, jsou klíčovou součástí systémů stlačeného vzduchu. Vzduchové nádrže již nejsou jen jednoduchými zásobníky, ale slouží k optimalizaci energetické účinnosti celého systému stlačeného vzduchu. Správné nastavení a dimenzování vzduchových zásobníků je rozhodující pro energetickou účinnost systému. Vzduchové zásobníky jsou čím dál častěji navrhovány jako součást chytrých stanic stlačeného vzduchu. Mohou být vybaveny senzory pro monitorování tlaku, teploty a dalších dat, která jsou prostřednictvím internetu nahrávána na cloudové platformy pro prediktivní údržbu a řízení spotřeby energie. Zákazníci již nekladou důraz pouze na počáteční nákupní cenu, ale prioritou pro ně jsou spolehlivost, energetická účinnost a nízké náklady na údržbu. Většina francouzských výrobců vzduchových zásobníků vyšší třídy byla začleněna do velkých nadnárodních korporací, jako jsou Ingersoll Rand, Gardner Denver a Kobelco atd. Tyto skupiny mají výrobní závody nebo výzkumná střediska ve Francii, kde využívají francouzské inženýrské technologie a přísné normy kvality pro obsluhu evropského i globálního trhu.
